Šikmý kostel aneb Pějme píseň Petrovi
Zastavení č. 1
Jedna z mála dochovaných památek někdejší Karviné je zároveň jednou z nejstarších. Jde o proslulý Šikmý kostel, který stál v centru bývalé vesnice již od roku 1736. Tehdy pochopitelně šikmý nebyl. To se stalo až vlivem poddolování. Kvůli nebezpečí sesutí měl i hrázděnou věž, ale nakonec byla i ta snesena. Jeho současná věž může proto působit poněkud „zakrsle“ a pomáhá utvářet jeho osobité vzezření. Bude-li kostel během vaší návštěvy otevřen, nebojte se vstoupit. Nakloněná památka byla složitým způsobem staticky zajištěna, aby mohla bezpečně sloužit dále lidem a církvi. Fenomén se z ní stal v poslední době i díky bestselleru Karin Lednické, která si jeho označení vypůjčila i pro svou románovou trilogii. Naše trasa, na kterou jste se vydali, ovšem začne připomínkou doby, kdy kostel v okolí proslul zejména svým ne zcela běžným zasvěcením sv. Petrovi z Alcantary, což byl španělský františkán, asketa a vizionář.
Někdy v první polovině 19. století, tedy ještě v době, kdy zde těžba uhlí byla v plenkách, vznikla ke karvinskému kostelu a jeho patronovi píseň, jež se šířila pomocí letákového tisku, podobného kramářským písničkám. Uživatele odkazovala na melodii písně ze zpěvníku Nová pobožnost školní z roku 1813. Tu pro vás nahrál na dobový nástroj odborník na starou hudbu Tomáš Slavický. Pusťte si jeho hudební podkres a zpívejte dle textu k poctě sv. Petra tak, jak to dělali dávní obyvatelé Karvinska.
Píseň k svatému Petru z Alkantara, patronu farního kostela v Karvíně
Svatý Petře z Alkantary,
patrone chrámu toho,
jemuž přál obzvláštní dary
Bůh, a ducha dobrého:
žeť světu nakaženému
dals příklad pravé ctnosti –
dovol slavit lidu tvému
tvou památku s hodností.
2.
Tys dle slova Kristového
zvlášť se oddal středmosti
chtě být pánem těla svého
a všech jeho žádostí –
ty jsi poklad na věčnosti
ráděj chtěl shromažditi,
z časných věcí nestalosti,
jež zloděj může vzíti.
3.
Té nezřízené žádosti
opřels zmužilé čelo
a s mocnou Krista milostí
mrtvil zbujnělé tělo.
Uvádělť jsi jej v poddanost,
ducha z nebe pošlého,
jenž vždy má brát ohled na ctnost
a kát se, co jest zlého.
4.
Srdce tvé láskou horoucí
k Bohu vždy plápolalo,
jehož podobiznu stkvoucí
na svém bližním seznalo,
na němž jsi lásku ochladil,
anaž k Bohu hořela,
jho své každému osladil,
koho bída sevřela.
5.
Nemocné jsi navštěvoval,
obsloužil, těšil, léčil,
chudým z toho vyděloval,
co jsi kde vyžebračil.
Do žaláře jsi dotíral,
vězně vyzvat k pokání!
Paks se rád k soudcům ubíral
prosit o smilování.
6.
Tak jsi slzy na tisíce
z očí kalných pozutřel,
bylť bys utřel ještě více,
kdyby Bůh nebyl sezřel,
žeť se již hodíš pro nebe –
svět tě nezasluhuje!
a tam nebyl pozval tebe,
kde jen láska panuje.
7.
Život stráven v kajíčnosti,
v stálém dobročinění,
muselť najít na věčnosti
slávu bez poměnění,
anaž ctnost nikdy nemine,
kdo se jí pevně drží,
i když ten svět se vším zhyne,
ona jistou mzdu trží.
8.
Pro ty tvé křesťanské ctnosti
tebe za zástupníka,
chtíc mít v trůnu milosti
svého orodovníka
zvolila obec karvinská –
ach! šetřs na naše lkání
a kde ctnost není hrdinská,
pros tam o slitování.
9.
Za to se vynasnažíme
v křehké těla nádobě
ve všem, co o tobě víme,
snážně se rovnat Tobě!
Zvlášť pak ctnost dobročinnosti
tvé věrně následovat,
pak se po zdejší žalosti
s tebou v nebi radovat.
10.
Takť pod štítem jména tvého
spokojeně budem žíti,
zatím svědomí dobrého
poklad si opatřiti,
až kdysi v Pánu zesneme,
naděj naše jest jistá,
žeť se tam kde ty dotřeme
skrze Ježíše Krista.
Amen