Panský hotel

Středem města
zastavení č. 6

Postavte se do brány vytvořené potrubním vedením. Za stromy asi 100 m před vámi probíhá rušná hlavní silnice z Karviné do Ostravy. V těchto místech stával na někdejší hlavní třídě tzv. Panský hotel, kde po rozdělení Těšínska demarkační linií v roce 1919 našel na více než rok útočiště z Fryštátu vyhnaný okresní hejtman, nám již známý Karel Baron. Ve svých pamětech Dítě-skřivan (1927) vzpomíná, jak vypadal společenský život českých úředníků a jejich žen scházejících se v hotelové restauraci. I později fungovaly prostory Panského neboli Závodního hotelu jako centrum české kultury v Karviné. Zatímco v tamní restauraci se scházela vybranější společnost, v přízemí hotelu fungoval obyčejný výčep, který pro změnu zachytil v knize Černá Julka karvinský rodák polské národnosti, spisovatel Gustaw Morcinek:


Sedmý den jsem se vypravil s Julkou k Pavliskovi. Měl obchod v „Herrschaftliches Hotel“. V přízemí byl výčep, obyčejný brloh, kde se scházeli největší ožralové z celé Karviné, ta největší havěť. Seděli v malé, zadýmené a neútulné místnosti, kouřili, pili pálenku a pivo, kleli, plivali na zem, hádali se a vykřikovali. Lehce se tu strhla rvačka, a potom lítaly krýgle i rozbité okenice, obecní strážníci rozháněli bitkaře, německy nadávali a vždy si zavolali na pomoc četníky.

Lidé nazývali ten brloh knajpou.

„Pojďme se podívat alespoň do dveří,“ navrhl jsem Julce.

„Pojďme.“

Zůstali jsme na prahu a zírali dovnitř do pochmurné zbojnické jeskyně. Za umazanými, politými stoly seděli pijani, řvali, kývali se, rozhazovali rukama, hádali se, nadávali si, pili pálenku z vysokých čtvrtlitráků, pili pivo ze zubatých džbánů, cpali se tvarůžkami a klobásou, dým z fajfek a cigaret se tak valil, až nás štípaly oči.

Mezi stoly se proplétal mladý chudý číšník, neoholený, ve špinavém, zmačkaném, flekatém fraku, s umazaným límcem, s černým motýlkem nakřivo pod bradou, střapatý, nechutný, s pronikavýma a šibalskýma očima, a roznášel pálenku a pivo. Podobal se oškubanému havranovi, za kterým vlají černá, opelichaná křídla.

(Gustaw Morcinek: Čierna Julka, Bratislava 1986, s. 156-157)


Pokuste se společně sestavit návrh menu popsané restaurace včetně cen v tehdejší měně, tedy z doby, kdy byl Morcinek dítětem. Když zanotujete hospodský popěvek nebo přidáte slogan, bude to jen dobře. O svůj výtvor se s námi podělte vložením do sítě.

Pokračuj na poslední štaci!