V místech, kde se nacházíte, stávala rozsáhlá kolonie Na Hranicích, která vznikla (již podle názvu) těsně u hranice katastru Karviné s katastrem sousední Doubravy. V první polovině 70. let 20. století zcela zanikla a byla pohlcena kališti. V této kolonii, přesněji v podkroví zdejší mateřské školy, žil za svého učitelského působení v Karviné ve 30. letech 20. století spisovatel Karel Dvořáček. A žijí zde také hlavní postavy jeho karvinského románu František chce být spravedlivý, ačkoli pro účely knihy místo přejmenoval na kolonii Pod Horou. Legitimace hlavní postavy Františka Šudy říká: “vozač, kolonie Pod horou 1565”. Školka byla ve skutečnosti čp. 1566. Dům čp. 1565 stál na úplně opačné straně města.

V kolonii Pod horou hnízdí mnoho špačků. Jejich zpěv se celé jaro slévá nad šedě fialovými střechami červených baráků a v létě zmlká teprve za velikých veder. Zpívají-li všichni, mívá horalka Frankula dobrou náladu. Zpívá s nimi. Prozpěvuje staré horalské písně o slavíku a nevěstě, o smutné lásce, o potížích manželství, anebo vážné a v této šedi nepříjemné slavnostní zpěvy nábožné, jež léta tlely v starých odložených kancionálech evangelických.

Probuď se, duše, ze sna těžkého,
hleď se postavit před Pána svého;
záře světla chce svítiti,
hleď proti Pánu vyjíti:
ženich volá,
buď hotová,
dej se v pravdě najíti.

Starý horal spí a na ženu se nehněvá. Jejich matky tu píseň zpívaly brzy zrána týmž písklavým flétnovým hlasem, a otcové se rovněž nehněvali. Ženské prosí o dobrý den.

(Karel Dvořáček: František chce být spravedlivý, Ostrava 1966, s. 96)