Ještě na počátku 20. století jsem byla divočící řekou, která do karvinské krajiny nanášela z Beskydských hor velké množství štěrku. V ploché nivě mezi Starým Městem a Špluchovem jsem měla mnohačetná ramena, peřeje, štěrkové lavice a ostrovy. Po regulacích, kdy byl můj tok napřímen, už nepůsobím tak dravě. Štěrkové náplavy se zachovaly jen na několika místech, ale z důvodu nedostatku přísunu dalšího materiálu z hor stejně postupně zaniknou – odnesu je při velké vodě, nebo zarostou a stanou se mým břehem. Jste tady svědky zanikání biotopu, který po dlouhá staletí určoval řád podhorského regionu.

Při pečlivé prohlídce terénu lze na obou březích Olzy narazit na nízké terénní stupně a štěrkové valy – to jsou pozůstatky odpojných říčních ramen, zašlá sláva kdysi bouřlivé řeky, jejíž neustále měnící se koryto a akční rádius dosahovaly šířky až několika set metrů.