Železniční nádraží
a rybniční soustava

Středem města
zastavení č. 1

V těchto místech se ještě v 19. století nacházela rozsáhlá rybniční soustava v nivě řeky Stonávky. Okolo dvaceti rybníků je dnes pohřbeno pod nánosy industriálních změn. Částečně jsou využity jen jejich bývalé hráze. Vedou po nich koleje vleček nebo oddělují odkaliště a další technologické nádrže.

Rybníky zásobovala vodou moje sestra, řeka Stonávka, která se pod přehradou Těrlicko mění v meandrující podhorskou řeku. Její přírodní charakter se při těžbě uhlí nesetkal s pochopením, a tak byla v blízkosti Dolu Darkov narovnána. V průběhu těžby došlo k poklesům terénu přímo pod říčním korytem a na Stonávce se začaly vytvářet rozlivy a průtočná jezera. Na několika místech pod Dolem Darkov se proud řeky dokonce rozdělil do několika koryt. Tak se chovala řeka už kdysi v tehdy divoké podbeskydské krajině. Zbytky průtočných jezer jsou na Stonávce nad soutokem s mými vodami dodnes, i když dosti spoutané opevněním břehů. Vždyť co je divoké, člověku se často příčí.

Uvažuj: Co je vodní plocha, kterou máš před sebou? Meandr? Rozliv? Průtočné jezero? Poklesové jezero?

 

V 19. století protkala tuto oblast Košicko-bohumínská dráha a v místě, kde stojíte, vyrostlo na konci 19. století železniční nádraží Karviná. Sem dojížděla po Ostravsko-karvinské úzkorozchodné dráze i známá tramvaj (“lokálka”) z Moravské Ostravy. Toto dopravní spojení využíval v době československo-polského sporu o Těšínsko člen smíšené česko-polské komise, z Fryštátu vyhnaný okresní hejtman Karel Baron. Jednoho dne však nastal problém:

K večeru šel jsem jako vždy na blízkou stanici elektrické dráhy, chtěje se vrátiti do Ostravy. Na nádraží byl houf lidí z těch, co potloukali se od rána kolem radnice. Vstoupiv do vagonu, byl jsem ihned obklíčen a vyzván, abych s tímto zástupem šel do Fryštátu, kde budu tak dlouho držen, až Češi v náhradu propustí několik zatčených prý Poláků.

(…)

Ježto byla zde velká vřava, neboť celý zástup od radnice se sem stáhl, přispěchal na místo větší oddíl italského vojska, počtem asi 20 mužů, se samotným velitelem. Byl to jižní Ital ze Sicilie, který byl nástupcem kapitána Calisiho a byl v Karviné teprve asi 2 dny, takže mne ještě neznal.

(…)

Vůdce bandy dal italskému kapitánovi konečně lhůtu 5 minut na rozmyšlenou, jinak že mne násilím odvedou…

Hra rolí: Rozdělte se na tři skupiny. Jedna se podívá do hlavy Karla Barona, druhá do hlavy vůdce polských vzbouřenců, třetí do hlavy italského velitele vojska. Jak postavy zareagují? Jak bude příběh pokračovat? Zkuste si zahrát scénku a teprve pak klikněte sem a podívejte se, jak se věc odehrála doopravdy.


… Tato drzost vznítila přece jen Sicilianovu krev, tak že všecek zbrunátněv, dal rozkaz k palbě. Cvakot závěrů při vsunování nábojnic působil a banda ustoupila. Středem vojenského oddílu, jenž mně s nasazenými bodáky chránil, byl jsem za pustého řevu odveden do blízké radnice. (…) Ale úplně v bezpečí jsem nebyl. Zástupy všelijakých cizích podezřelých individuí obkličovaly radnici dále a snažily se, spoléhajíce na benevolenci italského vojska, do budovy vniknouti.

(Karel Baron: Dítě skřivan, Opava 1927, s. 99-101)

Trefili jste se do psychologie postav, nebo byste v jejich kůži jednali jinak? Cestou na další zastavení uvažuj, jak se může historie vyvíjet podle povahy jednajících aktérů.