V místech, kde se právě nacházíte, bývalo centrum někdejšího města Karviná. Před vámi je kaliště (za hlavní silnicí). V prostoru napravo od vás stával velký kostel sv. Jindřicha a kolem něj se rozprostíralo prostorné náměstí, jež neslo za první republiky označení Masarykovo. Vlevo, mezi náměstím a železniční tratí, stávala radnice, kterou jsme už zmínili jako dočasné působiště Karla Barona. V prostoru kaliště před vámi býval Larischův pivovar. Zde, v centru města, se poprvé potkají hlavní hrdinové Dvořáčkova románu František chce být spravedlivý František a Milena. Z jeho popisu však nevyznívá střed města zrovna idylicky:

Střed měl zámek, kostely a kaple, radnici, pivovar a obchodní domy, kavárny, kostely, drogerie a lékárny, holiče, cukrárny a spoustu obchodů, veliké školy, úřady státní a veřejné, soukromá ředitelství, kromě lesa i dva parčíky a vilové čtvrti s dokonalými silnicemi, širokými a dlážděnými nebo asfaltovými, pomníky a velikánská okna jak v bytech, tak ve výkladech. Blízko Středu bylo také Hlavní nádraží. Vznešenost toho všeho vyciťoval každý, kdo léta žil uprostřed veliké nesmyslnosti kolonie jako v pasti. Ano, ve Středu pocítíš svou malost a bezvýznamnost, cítíš se naprosto zastiňován velikostí bezvadných lidí, kteří s takovou obřadností svlékají rukavice, když se potkají, a jimž patrně mizíš z obzoru jako vesničanův kůň nebo vůl, který se této chvíle ještě pase, ale co nevidět bude opět zapřažen. Kdykoli jsme přišli do Středu, mívali jsme dojem, že neseme na očích, odkud přicházíme, a že všude za námi se vleče stín té naší malosti. (…) Nechodívali jsme rádi do Středu. (…) Ovšem, všechno jsme nedostali na umouněnou knížku v zatuchlém krámě kolonie anebo v zelené budce, na jakou měli nárok váleční invalidé a lidé se strýčkem v nebi, a hotových peněz nebylo, abychom si mohli zajet do Ostravy; proto jsme vždycky našli i cestu do Středu, k těm velikým obchodům, před nimiž vyvolávali synové Mojžíšovi celé stupnice nabídek. Vracívali jsme se obtíženi jako vesničané, nesli jsme nákup, který pak byl splácen třeba deset, dvacet měsíců, ano i déle. Vzpomínám si dobře, jak se mi vždycky ulehčilo, když jsem ucítil zápach naší kolonie, zápach dobytka i lidí, tvorů, budov a zahrádek, zápach živých bytostí i věcí, smíšený se zápachem koksovny.

(Karel Dvořáček: František chce být spravedlivý, Ostrava 1966, s. 22-23)

Oživ město: Rozptylte se po prostoru někdejšího náměstí. Je tu několik cedulí spolku Stará Karviná, které hovoří o zbořených objektech. Další najdete na internetu. Staňte se na chvíli sami kostelem, obchodem, parkem, koloniálem aj. a představte se ostatním. Můžete se u toho vyfotit a vložit ostatním report o události do sítě.