Krajinou hald
a jezer
aneb Vnitřní kino
Středem města
zastavení č. 3
Vydejte se přes louku za tratí na svahy lesem zarostlé haldy, která se nachází přímo před vámi. Tvoří jakýsi přírodní amfiteátr, odkud lze pozorovat okolní krajinu. Až si usednete, čtete dále:
V těchto místech dosahuje estetika postindustriální rekultivované krajiny vysokých hodnot. Místy až parková úprava umožňuje toulat se uměle zvlněným reliéfem porostlým loukami s rozptýlenými keři a stromy. Náhle se před vámi vypíná neupravené temeno kuželové haldy, nebo se otevírá malebná kotlina s jezerem. Zbytky železniční vlečky s dřevěnými pražci osvěžují estetiku postindustriálního parku podobně jako umělé zříceniny a jeskyně anglické parky zámeckých areálů.
Kdysi však haldy nepostrádaly různé funkce (vedle odpadiště byly i zdrojem tepla bezdomovcům, nalezištěm zbytků uhlí pro chudé rodiny či herním prostorem pro děti), o jejich estetice ale tehdy nemohla být řeč, třebaže s odstupem času viděli pamětníci své dětské hry na haldách více poeticky.
Běž do „kina“: Vytáhněte si svůj popcorn, uvelebte se na svém místě v přírodním kině, zavřete oči a pusťte si namluvené ukázky z románu Gustawa Morcinka Černá Julka. Vše, co slyšíte, si představujte, jako byste se dívali na film, který se odehrává v krajině, kterou jste si právě prohlédli.