U tzv. Šikmého kostela začíná v naší hře trasa 2, zatímco trasa 1, kterou právě zdoláváte, zde končí. Jste v místě, odkud je výhled na celé údolí, v němž leželo původní centrum někdejší vesnice, než z ní vzniklo průmyslové město. Sem situovala Karin Lednická rodný dům Barbory, hlavní postavy svého románu Šikmý kostel.

Kostel sv. Petra z Alcantary se stal jakousi ikonou zmizelé Karviné. Lednická vnímá ve své knize starý kostel jako prvek tradiční, staré, zemědělské Karviné, zatímco nový kostel sv. Jindřicha, kolem kterého jste dnes také procházeli, považují hrdinky románu za pyšné gesto uhelného magnáta a znak průmyslové Karviné. Proto se v knize opakovaně vyskytuje nový (dnes již neexistující) kostel v negativním světle.

Zatímco ostatní slyší ve hřmotu šachet a hukotu koksárenských pecí krásnou píseň, k Žofiiným uším doléhá jen lomoz. Zatímco Karwinští pějí chválu na rozlehlost a jedinečnost Larischovy zámecké zahrady s jezírkem, v Žofii bublá rozladění nad tou spoustou marnotratně zabrané půdy. A jestliže se lidé rozplývají nad velkolepostí nového kostela svatého Jindřicha, který Larisch nechal vystavět pro čtyři tisícovky věřících, Žofie dál umanutě chodí do starého kostela u kolonie, protože v obecně opěvované velkoleposti nového svatostánku neuměla Boha najít.

V jejích modlitbách přibyla jedna zcela nová: za Karwinou, za celý tento kraj.

(Karin Lednická: Šikmý kostel, První díl, Ostrava 2020, s. 170-173)

Modli se: Napiš jakoukoli modlitbu. Může směřovat k čemukoli, co je pro tebe důležité, jen musí ctít žánr modlitby. Text, který napíšeš, ovšem nevložíš do „láhve“, kterou pustíš po vodě, ale dáš ho, jak už ses naučil/a, do rybářské sítě.