Koupíme si lístek do Karviné a nasedneme do vlaku Košicko-bohumínské dráhy. Netrvá ani pět minut a vlak už zastavuje, aby přibral další cestující. Sotva se znovu rozjede, za malou chvíli už opět zastavuje. Člověk si říká, co je to za vlak, který víc stojí, než jede? Ale jedeme vlakem místní dopravy, má jenom dva tři vozy a malou lokomotivu, které tu říkají “sova”, podle jejího houkání. Jiní ji zase přezdili “koza”, někteří jí zase říkají “okarina”. Takový vlak místní dopravy, lokálka, nemá velikou rychlost, častěji a snadněji zastavuje a stejně snadno se zase rozjíždí. A jeho zastávky jsou rozesety právě podle místní potřeby. Lístky cestujícím vydává průvodčí, konduktér, ve vlaku. Ve vesnicích u trati bezmála každý mužský je horník. A tak pro všechny, co mají do práce na šachtu dosti daleko, jsou tyto lokálky skutečně velmi výhodně a prospěšné.

Uvažuj: Proč se říkalo místní dráze „koza“ nebo „okarína“? Používáš slovo „lokálka“? Zkus si vysvětlit původ tohoto výrazu.

Zjisti: Pokud nerozumíš některým slovům z textu, vyhledej si jejich význam.

Uplynula kratší doba, než jsem potřeboval k tomu, abych to všechno vysvětlil a naše “sova” už zase houká. Připomíná nám, že jsme v Orlové. První vesnici, kde jsou kamenouhelné doly.

Mezitím se setmělo. Nevidím už vysoké šachetní věže, které nás jinak už zdaleka vítají, zato všude kolem nás jsou četná rudá žároviště a kolem nich se míhají černé postavy. Slyšíme syčení páry a sten velkých čerpadel, které pumpují vodu z hlubokých šachet.

(Jan Laras: Šachty pod Beskydami, 1883, z lužické srbštiny do češtiny přeložil Milan Rusinský, Ostrava: Kroužek bibliofilů Domu kultury pracujících Vítkovic, 1980, s. 6–7)

A nyní už se vydej, podobně jako lokálka v úryvku, na první stanoviště – bývalé karvinské nádraží!